pohltili nás pavouci...

Že není pavouk jako pavouk jsme se dozvěděli od Kateřiny Dvořákové při přírodovědné besedě. Na látkovém modelu pavouka nám vysvětlila, z jakých částí se tělo pavouka skládá – ze zadečku a z hlavohrudi. Zjistili jsme, k čemu slouží klepýtka a makadla. Už víme, jak se pavouci páří. Slyšeli jsme, kolik očí může pavouk mít – např. čtyři, šest i osm. To, že má pavouk na nožičkách chloupky, aby nespadl, když někam leze, to víme ze Spidermana, ale že na koncích nožiček vylučuje olej, proti přilepení, to pro nás byla novinka.

Nejbezvadnější bylo, když jsme si hráli na exotického bolasového pavouka, který lovil můry zajímavým způsobem. Napodobili jsme jeho lov. Na provázku (na pavučině) jsme měli uvázaný pytlík s látkou. Ten, kdo byl pavouk, měl zavázané oči. Roztočil provaz s pytlíkem na konci a koho trefil – omotal lanem - byl můrou, kterou pavouk chytil. Lapená můra pak musela z kola ven. Hodně jsme se nasmáli.

Po hře jsme si ještě chvilku povídali, např. o tom, jak pavouk tvoří pavučiny. Na zadečku má snovací bradavky. Zpočátku je materiál na pavučinu tekutý – asi jako poleva na perníčky. Když ji pavouk vypustí ven, okamžitě uschne, protože je tenoučká. I když se to nezdá, pavučinové vlákno je nejsilnější materiál. Lidé ji svými výrobky ještě nepředčili.

Po přednášce jsme si ještě vyzkoušeli nakreslit, jakým způsobem pavouk přede svou pavučinu. Pak už nás čekala zahrada a hurá na chytání pavouků. Dostali jsme lupy, mističky na odchyt a pinzety. Podařilo se nám ulovit několik exemplářů. Lov byl úspěšný.

čtvrťáci