Noblesní Spejbl a rozverný Hurvínek provázeli čtvrťáky a páťáky celým programem v chebském muzeu. Konal se zde totiž program Dílna loutkáře aneb vábivý svět loutek Gustava Noska.
Žáci se seznámili s různými druhy loutek – s prstovými maňásky, s maňásky, se spodovými loutkami, do kterých se řadí javajky. Dále si prohlédli marionetu. Pedagožka volného času Milena Pečárková dětem předvedla všechny druhy loutek v různém zpracování.
Nejvíce pozornosti však děti věnovaly loutce Spejbla a Hurvínka. Věrné repliky těchto známých loutek vytvořil chebský řezbář Igor Kukučka. Děti si tak samy mohly vyzkoušet, jaké to je vodit loutku. Zjistily, že i když vedení loutky v rukách profesionála vypadá jednoduše, v praxi je to mnohem složitější a ne tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.
Paní Pečárková žákům odvyprávěla příběh Spejbla a Hurvínka:
Vyrobil ho řezbář Karel Nosek na návrh Josefa Skupy, loutkoherce z Plzně. Spejbl hrál prvních šest let divadlo s Kašpárkem – zvláštní dvojice, že?
Syn Karla Noska – Gustav Nosek – který žil toho času také v Plzni, si řekl, že je škoda, že si děti Spejbla už neužívají tak jako dříve. Rozhodl se vytvořit mu parťáka. A protože byl Gustav Nosek šikovný, nejen že ho vyřezal a namaloval, ušil mu ještě i oblek. Hurvínka vyrobil úplně sám. Ze Spejbla a Hurvínka se tak stala nerozlučná dvojice. Přibylo i několik dalších postav – např. pes Žeryk, Mánička a bábinka.
Po 2. světové válce se Josef Skupa odstěhoval do Prahy, kde založil Divadlo Spejbla a Hurvínka. Gustav Nosek se odstěhoval se svou ženou do Svatavy, kde dále vyráběl své loutky. Poté se odstěhoval do Chebu, kde ve výrobě loutek pokračoval. I když byl Gustav Nosek „otcem“ Hurvínka, žil skromným životem. Josefu Skupovi, který se Spejblem a Hurvínkem jezdil po celém světě, se dařilo velmi dobře.
Na závěr si děti vyrobily prstové maňásky z filcu. Tvořily dle vlastní fantazie. Vznikla tak originální díla, některá z nich si můžete prohlédnout zde.