Mariánské Lázně – od každého kousek – přesto trochu jinak…

Park Boheminium a park Prelát. To byly dva hlavní cíle společného výletu 3.A a 4.A. Když jsme dojeli na nádraží do Mariánských Lázní, čekala nás procházka do kopce, kde jsme na zastávce knihovna usedli do autobusu a nechali se svézt až k hotelu Krakonoš. Tam nás chytl déšť. Většina se zabalila do nejnovějších PVC outfitů – pláštěnek - a vydali jsme na exkurzi za pohádkovými sochami. Spatřili jsme samotného Krakonoše, vodníka, víly, šípkovou Růženku, ježibabí chaloupku, Plaváčka a spoustu dalších povedených soch a sousoší.

Poté jsme došli k Parku Boheminium. Prohlédli jsme si modely zmenšených historických památek a míst v České republice na jednom místě, což byla výhoda. Zblízka jsme si tak mohli prohlédnout například proslulý hrad  Karlštejn, zámek Hluboká nad Vltavou, televizní vysílač Ještěd či zámek typický svou červenou barvou - Červenou Lhotu. Památek bylo přes 70. Bylo na co se dívat.

Bezvadné bylo, že jsme mohli krmit kozy a kůzlata. Byl to mnohdy lítý boj. Kozel byl nejmlsnější a chtěl všechno „sežrat“.  My jsme však byli spravedliví a krmili tak, aby se dostalo na všechny.

 Po prohlídce jsme se posilnili vybranými lahůdkami – cukrovou vatou, ledovou tříští, hranolkami a dalšími kulinářskými specialitami.  Poté náš čekala turistická procházka do parku Prelát, kde se nám moc líbilo. Park byl velký. Nejdříve jsme nevěděli, kam dříve. Ale pak jsme si každý našel, co nám vyhovovalo.

Protože se náš čas chýlil ke konci, museli jsme odejít, i když se nám moc nechtělo. Při cestě zpátky, když jsme si zkracovali cestu, jsme potkali dvě dámy v dobových kostýmech. Byly to zahraniční turistky. Požádali jsme je o fotografii. Vyšly nám vstříc. Po cestě na nádraží, jsme si povídali o historii oděvu. Zejména děvčata zajímalo, jak se v minulosti ženy oblékaly. Dozvěděly se tedy o spodničkách z obručí, které byly v dobách minulosti nutností, aby oděv vypadal podle tehdejších norem a módních trendů.

Za deště, který nás po celý den pravidelně doprovázel, jsme dorazili na nádraží. Tam jsme se stihli ještě občerstvit, protože měl vlak zpoždění. Po rozhovoru s panem průvodčím jsme byli klidní, protože nám zařídil, že na nás další vlak v Chebu, se kterým jsme měli jet do Hazlova, počká. Celý den tak proběhl bez úhony.

třeťáci, čtvrťáci, Míša, Terezka, Móňa a Eliška