Datum konání:
21.4.2022
Datum ukončení:
22.4.2022
Hrůza a děs se střídaly se zvědavostí a odvahou. Objevily se i slzičky a radostný smích. Tak s dětmi cloumaly emoce. Ještě nevěděly, co je ve škole čeká a už vytvářely samy strašidelné příběhy a navzájem se děsily…
Nejdříve se ale odvážlivci, kteří se nebáli ve škole přespat, zabydleli ve třídách. Poté si k večeři připravili pizzu a kouzelný čaj. Ten se tvořil jen s pár vyvolenými, kteří čaj očarovali kouzelnou formulí…
S úderem osmé hodiny večerní nastal strašidelný rej. Ozvalo se hrůzostrašné zabouchání na dveře. Ve třídě vypukla panika, strach a radostné jásání… Děti byly rozděleny do šesti skupin v doprovodu dospělé osoby. Strašidelná stezka totiž vedla sklepem a „nefungovala“ elektřina. Všude byly svíčky a buď hrobové ticho nebo strašidelné zvuky…
Ve výklenku nad schody podle dětí levitoval tajemný skřet. U něj děti plnily první úkol. Měly si zapamatovat havěť, která byla na římse – krysa, tarantule, krokodýl, had a bůhvíco ještě…brrr. Zároveň si procvičovaly mozkové závity, když luštily tajenku. Měnily totiž slovní druhy, ze kterých tvořily názvy indicií, které zapisovaly do křížovky. Jednalo se např. o netopýří škvarky, žabí sliz, bezhlavého rytíře, muří nožku, hřbitovní kvítí, bradavici, hadí ocásky, opuštěnou rakev a děsivého hejkala. Pak po cestě sklepem putovaly dál, až narazily na ježibabu, která byla zřejmě na plastice, která nedopadla dobře. Ten její abnormálně veliký nosík jí totiž neustále padal. Zde, kromě úkolů do strašidelné křížovky, sahali odvážlivci do čarovné škatule, kde byl schovaný sliz z nejjedovatějších ropuch, smrdutá cibule, kousavý pavouk, zubatá velryba, tekutý písek v kouzelném poháru a tajemná krakatice…
Jemné, skoro neslyšitelné uíííííííí,uíííííííííí, žáky dovedlo dolů do suterénu ke školním skříňkám. Vznášela se tam bílá paní. Byla již staršího věku nebo dlouho nespala, protože měla kolem očí obrovské tmavé kruhy. Byla ale velmi hodná, jemně si pobrukovala a tančila. Ukazovala, kam se mají nebojsové podívat. Když splnili zadání, šli se podívat, kdo to to tam cinká řetězy. Byl to vysloužilý voják o holi, který si nevšiml, že mu vypadlo oko… Děti si myslely, že je to šílený doktor. Sem však některé děti ani nedošly, protože strach byl opravdu velký a fantazie bohatá. Tak se samozřejmě vrátily v doprovodu paní učitelky, kde je pak hlídala druhá paní učitelka. Jak nám začaly odpadávat některé děti, odpadla i některá strašidla. Ježibaba se pak omluvila a letěla na koštěti za Ježidědkem, protože mu zapomněla v noci uvařit 14. večeři a nechtěla dostat vyhubováno. A skřet utekl z noční školní výuky a bylo po něm vyhlášeno celonetopýří pátrání. Odnesly ho nakonec líté harpie. Chudák.
Posledním strašidlem, které děti viděly, byla tajemná černá postava s kosou, která strašidelně a kvílivě hrála na klavír. Zde děti měly přijít na slovní spojení „hřbitovní kvítí“, které bylo volně poházené po zemi.
Zážitek to byl silný. Děti si překotně jedno přes druhé vyprávěly, co zažily. Na závěr nás strašidla, která s námi vytrvala až do konce, poctila svou krátkou návštěvou a všichni jsme se s nimi na památku nechali vyfotografovat.
Některé z dětí usnuly hned, jiné ještě zážitek zpracovávaly a povídaly si i po půlnoci. Poté škola utichla.
Ráno odvážlivce čekal čerstvě uvařený kouzelný čaj pro dobrou vitalitu a dokřupava vypečené rohlíčky se šunkou, máslem a sýrem. Výuka se konala v pyžamech. Byla to noc plná dojmů a hlavně nezapomenutelných zážitků. Děti by si ji chtěly ještě někdy zopakovat. Tak příště… na strašenou.